Toto zařízení jako celek obsahuje několik součástí (hardwarových a softwarových) a umožňuje využívat metody a přístroje jako je EEG se snímací čepicí – Elektroencefalogram, EMG – Elektromyogram a EDA – zařízení pro snímání elektrodermální aktivity.
EEG SE SNÍMACÍ ČEPICÍ
Orgánem sledovaným při vyšetření EEG (elektroencefalografie) je mozek. Pomocí EEG měříme proměnlivé elektrické signály, jejichž zdrojem jsou synchronizované výboje nervových buněk šířící se neuronovými okruhy. Bioelektrický signál se získává z elektrod umístěných na kožním povrchu vlasaté části hlavy. Elektrody snímají jemné rozdíly elektrických potenciálů a vedou je ke zpracování do přístroje. Naměřené a zesílené hodnoty elektrických potenciálů pak vytvářejí v záznamu vlny. Při změnách mozkové aktivity dochází k více či méně charakteristickým změnám obrazu křivky. Signály získané tímto měřením se dále zpracovávají pomocí různých programů. Ve většině případů lze již přímo z EEG záznamu určit typ a lokalizovat místo onemocnění.
V některých případech provádíme mapování mozkové aktivity, tzv. „brain mapping“, kdy se barevně odliší místa s různou mozkovou aktivitou. Mapování umožňuje zachycení patologie, která nemusí být při vizuálním hodnocení grafu rozpoznána.
Díky EEG vyšetření lze získat důležité informace, které mají nezastupitelné místo v diagnostice širokého spektra neurologických onemocnění. Opakovanými EEG záznamy sledujeme aktivitu a vývoj onemocnění, a tím i účinnost léčby.
Užívá se také ke krátkodobému sledování akutních stavů (infekce CNS, traumata CNS, metabolická onemocnění CNS, tumory, intoxikace, stavy bezvědomí) i k dlouhodobému sledování s hodnocením vývoje grafu v čase. Klasické EEG je neinvazivní a snadno opakovatelné vyšetření. Spánkové EEG se současným snímáním pacienta umožňuje diagnostiku poruch spánku.
EMG – elektromyogram
Elektromyografie studuje funkci svalů tím, že vyšetřuje elektrické bio signály, které ze svalů vycházejí. Jedná se o elektrické projevy při činnosti svalového a nervového aparátu. Záznam z elektromyografu neboli elektromyogram může poskytnout informace k diagnostice některých svalových a nervových poruch. Z hlediska psychofyziologie se EMG užívá ve výzkumu emocí, stresu. Nejčastěji se snímá aktivita ze svalů ruky či svalů obličejových.
EDA – snímání elektrodermální aktivity
Elektrodermální aktivita (starší termín kožně galvanická reakce) je v podstatě měrná vodivost kůže. Jako taková je závislá především na otevřenosti pórů (zjednodušeně na tom, jak se zkoumaná osoba potí) na dlaních a chodidlech, kde jsou póry určené k udržení přiměřené vlhkosti kůže a citlivě reagují na psychogenní podněty (na rozdíl od méně psychogenně citlivých termoregulačních pórů na zbytku těla). Zařízení pro měření EDA se dříve nazývalo psychogalvanometr. Zvýšené EDA, přesněji řečeno zvýšená měrný vodivost kůže odpovídá především emočnímu stavu a je klíčovou veličinou tzv. detektoru lži. Zaznamenaný signál však poskytuje mnohem širší možnosti analýzy. Bylo zjištěno, že například zpoždění tělesné reakce na podnět koreluje s útlumovými procesy (např. únavou). Z analýzy signálu vznikají další veličiny jako například elektrodermální labilita vyjadřující nepravidelnost odezvy.
EKG – elektrokardiogram
EKG je zařízení snímající činnost srdce, kdy výsledkem je typická křivka srdeční činnosti. V psychofyziologii je záznam srdeční činnost velmi oblíbený a lze sledovat mnoho parametrů např. lze sledovat tvar křivky, dobu jednotlivých srdečních úseků a v dnešní době i tzv. HRV (srdeční variabilitu). HRV je založena na sympaticko vagové rovnováze tj. lze sledovat, zda je člověk více řízen sympatickým či parasympatickým nervstvem. HRV lze sledovat u mentální zátěže, ve stresu, ve sportu. Z hlubších metod zkoumání srdeční činnosti se užívá kardio impedance kdy lze např. sledovat rychlost preejekční fáze, některé výzkumy totiž nasvědčují, že u lidí úzkostných s depresí je PEP statisticky významné zkrácená, což má následně dohru v riziku srdečních onemocnění.
