V posledních měsících se začalo ve veřejném prostoru mluvit o autě jako o zbrani. Příčinou bylo několik teroristických útoků, při kterých pachatelé použili auto jako prostředek k zavraždění jiných lidí. Namátkou můžeme vzpomenout útok v Berlíně koncem roku 2016 nebo nedávný útok v Londýně. Celkově bylo zavražděno 16 lidí.
Přemýšlím nad důvodem, proč je společnost tolik citlivá k vraždám, když je akt označen jako teroristický útok. Napadá mě, že důvodem může být to, že „někdo jiný, z jiné kultury“ ohrožuje nás, u nás „doma“, že se to „mohlo stát i nám“, že se jedná o „začátek svaté války“, a určitě existuje spousta dalších důvodů.
Každý týden je ve státech Evropské unie zabito při autonehodách 70 lidí. To je jedno malé letadlo. Každý týden. V některých případech se jedná o tzv. „single vehicle crashes“ při kterých je obětí většinou řidič vozidla, kde bychom (notně zjednodušeně) mohli říct, že si za to může sám. Nicméně přibližně v jedné polovině jsou obětmi, „Ti“ ostatní co neřídí – obyvatelé měst na cestě do práce, na procházce, cyklisté na vyjížďce. Jediné co udělali v tom momentu špatně je, že vyšli ze svého domu.
Je auto zbraň? Zcela jistě, dalo by se říct zbraň hromadného ničení. Ročně zemře při dopravních nehodách na celém světě přibližně 1, 5 milionu lidí. Přibližně polovina z nich je autem zavražděna.
Je zvláštní, jak je společnost slepá k věcem, které jsou běžné, na které jsme si už zvykli. Které nás nešokují. Zdá se ale, že postupně dochází ke změně vnímání auta jako zbraně. V minulém měsíci v Německu byli odsouzeni dva mladí řidiči za vraždu (nikoliv zabití), když při pouličním závodě zabili člověka.
Ze zkušenosti víme, že pokud má dojít ke skutečné změně ve společnosti (v našem případě vnímání bezpečnosti dopravy), stane se tak když se stane něco strašného (např. válka) nebo pokud Ti co mají vliv, jsou na změně osobně zainteresování. Příkladem může být Francie devadesátých let. V tom období byla Francie z pohledu dopravní bezpečnosti spíš průměrnou krajinou. Po smrti blízkého rodinného příslušníka prezidenta Chiraca se ale vše změnilo. Údajně prezident Chirac bouchl rukou do stolu a řekl „pánové, takto tedy ne“. V následující dekádě se Francie stala jedním z lídrů dopravní bezpečnosti v Evropě.
Je auto zbraň? Bezpochyby. Přemýšlím kdy a co nás přiměje si to uvědomit. Snad se najde dost těch osobně zainteresovaných a nebudeme muset čekat na to, až se stane něco strašného.
PhDr. Matúš Šucha, PhD.
