Není pochyb o tom, že mezi studenty naší olomoucké katedry psychologie se najde řada inovativních a nadšených jedinců. Portál Psychoanalýza dnes je toho dokladem. Rádi bychom vám touto cestou přiblížili její myšlenku slovy jeho dvou redaktorů a našich studentů.
Autoři: Ondřej Krupčík & Jaromír Škoda
Psychoanalýza má co říci. Zvláště dnes
Freudovy teorie zažívají renesanci. Rozvoj neurověd dokládá řadu původních myšlenek, psychoanalytické knihovny se otevírají odborné veřejnosti. Tradiční analytická koncepce přitahuje mladé lidi, ti se zasazují o její rozkvět. S Jaromírem Škodou jsme se bavili o vzniku časopisu Psychoanalýza dnes.
Ondřej Krupčík: Má psychoanalýza pořád co říci?
The Second Coming of Sigmund Freud, tak Američané a Angličané začali označovat éru posledních let v rámci psychologické vědy. Psychoanalytické společnosti se otevírají světu. Jejich archivy se postupně stávají přístupnější i psychologům a lékařům. Vznik neuropsychoanalýzy prolomil hradbu evidence-based argumentů a začal potvrzovat řadu Freudových úvah na jejich vlastním území. Další a další argumenty se objevují a rehabilitují teorie nevědomí a dynamiky psyché. V závalu nových výzkumů je ale třeba být vědecky kritický a řádně vše posoudit. Cílem totiž není politické vítězství jednoho teoretického směru, ale důraz na zdraví pacientů a klientů. Toho se, dle mého mínění, nedá dosáhnout jinak, než dialogem a syntézou všech právoplatných přístupů.
Jsi jedním ze zakladatelů Psychoanalýzy dnes. Jak tenhle časopis vznikl?
Před dvěma lety se poprvé sešla pětičlenná psychoanalytická skupina mladých lidí při ordinaci doktora Mahlera, kde jsem měl to obrovské štěstí být, přestože jako jediný stále vysokoškolák. V ní se začaly tvořit první návrhy a vize o spolupráci odborníků, psychoanalytiků a studentů. Dalším přirozeným krokem se nám zdálo otevření těchto rozprav i ostatním studentům a širší veřejnosti. V úzké spolupráci s řadou aktivních lidí a olomouckým univerzitním bratrstvem Societas se podařilo shromáždit vše od know-how až po finance. Díky tomu vznikl první otevřený psychoanalytický on-line časopis, který byl po ročním plánování spuštěn minulý měsíc. Dostal název Psychoanalýza dnes a je společným projektem psychoanalytiků, odborné veřejnosti a studentů psychologie. Do popředí staví dialog a racionalitu proti stereotypům a myšlenkové uzavřenosti.
Čím tě psychoanalýza oslovuje?
Kdo četl Freudovy kazuistiky, ví, že mají nejen terapeutickou, ale i filosofickou hloubku. Jeho texty jsou kombinací detektivní práce a archeologie, což imponuje nejen mně, ale i širokému okolí. To je důvod, proč mám psychoanalýzu rád, ale také je to důvod našlapovat velmi opatrně při její interpretaci, jelikož svádí k různým racionalizacím a nepochopením.
Jak ses k ní tedy dostal?
Dlouhou cestou. Existuje totiž velká propast mezi „mít rád psychoanalýzu“ a „být psychoanalytikem“. Většina uznávaných analytických společností je silně konzervativní a uzavřená. Rozhodně nejsou známé tím, že by aktivně rozháněly pochybnosti a bludné přílepky, kterými je častuje řada myslitelů. To pochopitelně mnoho lidí i studentů odradí od vyhledávání aktivní spolupráce. Mě a mé přátele to neodradilo. Díky blízkým vztahům s dnes již zaslouženými absolventy naší olomoucké katedry, jsme během studia úspěšně navázali kontakt s uznávanými společnostmi. Bez srdečné motivace a ochoty obětovat čas i peníze, navštěvovat naše mentory a naopak, by se pravděpodobně nic takového nepodařilo. Obecně si myslím, že důležitá je trpělivost a otevřená mysl a to mi vyhovuje.
Proč se něco takového rodí zrovna na Katedře psychologie v Olomouci?
Katedra na mě vždy působila přívětivě. Jako student jsem zažíval a zažívám názorovou volnost a toleranci. Jen málokdy se objevila ostrakizace a devalvace mých psychodynamických názorů, oproti obvyklým zprávám, které slýchám z jiných koutů střední Evropy. Věřím, že taková tolerance má klíčový význam pro rozvoj vlastní iniciativy studentů, ale dává i prostor pro zrání názorů, které nelze vždy považovat za mainstreamové. Snad právě díky tomu je náš ročník úžasnou přátelskou názorovou rozmanitostí směrů, včetně těch psychodynamických. Tento předpoklad vnímám jako důležité východisko pro další kvalitní a inspirující práci.
Jaké máte s časopisem další plány?
Doufám, že se do projektu a psaní zapojí co nejvíce studentů a přednášejících. Projekt není a nesmí být hlásnou troubou jakékoliv dogmatiky. Chceme dát rovnou šanci všem, kteří mají názor. Proto bych rád vyzval i čtenáře. Pokud máte názor, pokud jste ochotni vést dialog, pak pište i Vy. Zapojte se do projektu Psychoanalýza dnes svým slovem, čtením nebo jeho propagací. Není totiž větší potupa pro studenta, než mít zavřenou hlavu a není větší ctností pro vědce, než předložit svůj názor.
Jaromír Škoda studuje jednooborovou psychologii a filosofii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zajímá se o psychoanalytickou teorii a zabývá se otázkou demarkace psychoanalýzy jako vědy.
