Každý student, který projde několikaletým studiem na Katedře psychologie, musí v rámci něj absolvovat i předměty cizího jazyka, nejčastěji angličtiny pro psychology, které jsou vyučovány pedagogy z Katedry aplikované lingvistiky.
Nelze si nepovšimnout, že mezi studenty se jako virus šíří rozčarování z průběhu hodin cizích jazyků a místo, aby studenti z vyšších ročníků doporučovali těm mladším určitý kurz podle úrovně, na kterou by mohli po absolvování středoškolského programu optimálně navázat, odrazují je od zapsání na konkrétní úroveň, a to kvůli nesympatii k tomu danému vyučujícímu a jeho stylu výuky. Přitom znalost cizího jazyka, zvláště angličtiny, je při vysokoškolském studiu klíčová a je důležité, aby jeho výuka měla i odpovídající kvalitu.
Po schůzce zástupců naší katedry se zástupci Katedry aplikované lingvistiky se zdá, že náměty studentů, které zde můžete vznést, by mohly podnítit pedagogy k tomu, aby se výuka cizích jazyků posunula o krok dál.
Ovlivněni časpáckou evaluací totiž možná pozapomeneme na evaluaci celouniverzitní, která probíhá v rámci STAGu, a tedy i na celé hodnocení předmětů z cizího jazyka, a tudíž zpětná vazba pro vyučujícího je ta tam.
Nyní ale už anketa pro vás… Jak ve vašich hodinách probíhá výuka? Co se vám na stylu výuky jazyků líbí? Co vám naopak nevyhovuje a chtěli byste to jinak?
Jakékoliv vaše návrhy, připomínky a nápady mohou přispět 😉
Bohužel, co jsem sám zažil a zároveň co slyším od ostatních, výuka angličtiny na katedře aplikované lingvistiky není vůbec odpovídající. Pedagogové nemají odborné schopnosti k výuce Angličtiny pro psychology. Ve chvíli kdy pedagog přijde a na první hodině řekne, že o psychologii nic neví a že názvosloví budeme učit my jeho, přichází okamžitá degradace předmětu. Chápu, že pedagog nemůže umět všechno, ale v popisu jeho práce je na výuku se připravit. Vrcholem bylo když jsme se s pedagogem celou přednášku „hádali“ právě o používaném názvosloví.
A to já jsem měl ještě to štěstí, že jsem měl na výuku paní Mrozkovou, která anglicky zřejmě umí (bohužel její pedagogické schopnosti nejsou podle mého názoru na úrovni vysokoškolského odborníka. Výuka byla velice podobna vyučování na střední škole a přístup pedagoga ke studentům byl žalostný).
Když jsem slyšel co se děje na ostatních přednáškách s jinými pedagogy (konkrétně paní Zápražná), šel jsem se na daný předmět podívat a musím říct, že nevím, co taková osoba dělá na katedře APLIKOVANÉ lingvistiky. Nevím na jaké úrovni je její znalost angličtiny (**zkráceno pro nevhodný obsah), ale ze všech ročníků které ji měly slyším pouze stížnosti. Naplní hodin prý je (shrnutě) o překladu „odborných“ článků z anglické wikipedie.
Byl bych určitě za přezkoušení všech vyučujících na KALu, zjištění jejich schopností co se angličtiny A ZÁROVEŇ pedagogických schopností týče a přetransformování složení katedry nebo schopností pedagogů.
Musím ještě dodat, že mám zkušenosti a informace pouze o výuce angličtiny, takže můj příspěvek je zaměřen pouze na to.
**poznámka správce diskuze
Díky za Váš komentář, Ondřeji.
I já jsem s kvalitou výuky cizích jazyků na katedře dost nespokojená. Upřímně, po dokončení střední školy, kde jsem měla Aj jako druhý jazyk, jsem čekala, že se konečně posunu dál a svoje znalosti angličtiny si konečně rozšířím. Pod křídly paní magistry Zápražné už ale v něco takového ani nedoufám. Gramatiku probíráme velice zřídka, neskutečně mě obtěžuje výslovnost paní magistry a články z wikipedie jsou u ní skutečně v kurzu. Vcelku v takových hodinách prostě nevidím smysl, přesto jimi musíme procházet. Nechápu, proč se s tím něco neudělalo už dříve, protože nejen v našem oboru je znalost cizího jazyka pro studium nezbytná.
Bohužel nemůžu než souhlasit. Zatím jsem se na vysoké škole setkala v kruzích pedagogů se samými ochotnými a vstřícnými lidmi – s výjimkou některých vyučujících z Katedry aplikované lingvistiky. Něco takového pro mě bylo nepochopitelné, hodiny angličtiny pro pokročilé jakoby za trest, kam by zdravý člověk rozhodně nechodil, kdyby nemusel, a kde bylo největší odměnou, když angličtina odpadla. Přístup k nám působil jako na základní škole, založený spíše na trestech než na jakékoli motivaci. Hodiny byly téměř všechny zbytečné, vypotřebovali jsme absurdně obrovské množství papírů na zcela nesmyslnou činnost, která stejně nepřinesla žádné výsledky. Je pravda, že něco z probírané látky mohlo být praktické, například sestrojení životopisu. Ale bylo toho málo.
Bylo by hezké dozvědět se výsledky zápočtových testů ještě před vypsáním termínů zkoušek. Nebo alespoň do tří týdnů po napsání zápočtového testu. To jen aby člověk věděl, jestli se má učit na opravný test, anebo ne. Ale se všemi termíny ve STAGu se to táhlo nesmírně dlouho.
Účast na semináři, který vede přednášející z cizí země, by měla být dobrovolná, když už nemáme možnost vybrat si čas takové akce, protože máme jinde jiné povinnosti, které jsou prostě důležitější než seminář. Stejně jako je nesmysl nacpat povinné setkání s americkými studenty doprostřed zkouškového období, kdy má člověk poněkud jiné starosti, pokud vůbec ještě bydlí na koleji a může si dovolit tu ztrácet čas. Čekat na zkoušku do půl jedné, i když se začalo zkoušet v půl deváté, bylo taky trochu moc.
Připadá mi možná trochu omezující, že deset kreditů, jež musíme získat za cizí jazyk, může být jen z jediného takto kontinuálního předmětu. Namíchat si deset kreditů z různě zvolených jazykových kurzů by nebyl problém, ať už by to byly různé angličtiny, anebo třeba průřez angličtinou, němčinou, francouzštinou, španělštinou a čímkoli dalším; tady člověk často ani neví, jestli ho ona osoba nepošle od zkoušky někam úplně k zemi, protože je jí prostě nesympatický. A jak by pak šlo nasbírat zbylých deset kreditů?
Jediné pozitivum, které angličtina pro pokročilé měla, bylo, že skončila po dvou semestrech a bohudík ji už teď ve druháku nemusíme mít.
Dále bych označila za neefektivní otevřít ve STAGu tři různé angličtiny pro psychology, kde si člověk sám má vybrat podle obtížnosti, zatímco žádné vstupní srovnávací testy úrovně pokročilosti neexistují.
Když srovnávám výuku angličtiny pro psychologii s kurzy angličtiny, které jsem mohla navštěvovat v rámci předchozího studia na UK, musím říct, že by se zde muselo hodně změnit, aby bylo dosaženo úrovně, jaká je na UK. Podle mého názoru jsme zde byli komplexně připraveni na budoucí studia i praxi, dvě hodiny týdně s rodilým mluvčím byly věnovány gramatice a dvě hodiny týdně oné „vědecké“ angličtině, po které tady není bohužel ani stopy. Probrali jsme tam úplně všechno, od matematických pojmů přes design experimentu a diskusí o něm a vlastní prezentace na zvolené téma až po životopis a motivační dopisy. Slovíčka na molekulární, buněčné i organismální úrovni. Nechybělo vůbec nic, kurzy odpovídaly úrovni studentů a myslím, že po absolvování takových hodin by studenti neměli např. s publikováním článků ve vědeckých kruzích či účasti na konferenci žádný problém.
Kéž by to tak efektivně mohlo vypadat i na angličtině pro psychologii. Zatím je to ale bohužel jen jakési malé nutné peklo.
Angličtinu s paní Zápražnou bohužel nejde popsat, to musíte zažít. Žena, jejíž výslovnost je tak otřesná, že by jí rodilý mluvčí možná ani nerozuměl. Žena, která dělá v běžném projevu základní gramatické chyby. Místo výuky odborné angličtiny procházíme učebnici, která neodpovídá úrovni uvedené v sylabu. Jediné, co má tato angličtina společné s psychologií jsou články z Wikipedie, které občas překládáme.
Od angličtiny na vysoké škole jsem čekala rozhodně něco jiného. Nechápu, jak někdo, jako paní Zápražná může učit na Katedře aplikované lingvistiky. Kdyby byla z psychologie a někdo tu angličtinu odučit prostě musel, dalo by se pochopit, že ji učí někdo jejích kvalit. Jedná se ale o pedagožku z jazykové katedry a já nejspíš nikdy nepochopím, jak může katedra s takovými zaměstnanci existovat a produkovat absolventy.
Další věcí je úroveň předmětu uváděná v sylabu, jak jsem se již zmínila. Předpokladem je úroveň B2. V kurzu ale pracujeme s učebnicí na nižší úrovni. Ačkoliv jsem se původně bála, že angličtinu nebudu zvládat, nakonec se pro mě jedná o opakování učiva prvního ročníku gymnázia.
Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy paní Zápražná vstoupila poprvé do třídy a promluvila. Všichni jsme si mysleli, že se jedná o vtip. Po chvíli nám došlo, že to vtip není. Bohužel.
Díky, dámy, za vaše komentáře. Cením si vaší upřímnosti!
Hezký den,
koukám, že se za celách 12 let nic nezměnilo. Výuka angličtiny byla otřesná již před 12ti lety a teda koukám, že stav je setrvalý a nikomu to nevadí…. to je dost tristní. Na výuku anglického jazyka vzpomínám vůbec jako nejotřesnější výuku v rámci celého studia psychologie. Držím pěsti ke změně. Opravdu je to velmi podstatná součást, a není zrovna moc OK taková vizitka…
Po pročtení komentářů se musím pro doplnění vyjádřit. Vím, že se všichni vyjadřujete k angličtině, se kterou na KAL nemám zkušenost, ale protože článek je o výuce cizích jazyků obecně, přijde mi fér zmínit také němčinu. Tu jsem absolvovala v rámci pregraduálního studia pod vedením Mgr. Roškové a v rámci studia doktorského pod vedením Dr. Nového. Oba kurzy hodnotím jako vysoce kvalitní a ani od spolužáků jsem se nesetkala se negativním hodnocením. Dokonce i teď, tři semestry po absolvování doktorské zkoušky z jazyka, chodím „nepovinně“ na tento předmět, protože je na úrovni drahých mimoškolních kurzů.
Milé studentky, studenti,
děkuji za Vaše komentáře na blogu i Vaše připomínky, které jste mi sdělili osobě. Rád bych Vám řekl, že celou situaci aktivně s vedením KALu řešíme. Výrazné změny k lepšímu můžete očekávat v horizontu jednoho nebo dvou semestrů.
Matúš Šucha
Individuální kurzy němčiny, doporučuji z vlastní zkušenosti:
http://www.jazykyprovas.cz/nj-individialni-kurzy