Zdravím vás, milí čtenáři blogu, po delší době!
Mým záměrem bylo vám už minulý týden přispět příspěvkem přímo z víru mezinárodního studentského EFPSA kongresu, který se tento rok konal v Rumunsku a jehož tématem byl Development & Technology. Žel připojení k internetu nám nepřálo, a tak nyní zpětně, alespoň ve vzpomínkách, se spolu vraťme do země Drakuly a kouzelného světa EFPSA kongresu.
Zvlášť jedna série přednášek a workshopů mě zaujala a považuji ji za věc hodnou šíření jak mezi studenty, tak i pedagogy. Pokud jste již slyšeli o Open Educational Resources, nebudou pro vás následující řádky nic nového. Rovnou mohu říci, že cílem “hnutí” Open Access je boření zdí, vybudovaných na zpoplatnění přístupu k vědeckým výstupům a pracím, které často brání studentům i odborníkům v nalezení potřebných informací, které by využili jako podklad při svém výzkumném záměru či psaní diplomové práce.
Otevřený přístup k vědeckým, recenzovaným a akademickým časopisům je snem každého studenta. Ano, je to tak. Jen málo z nás je třeba ochotno zaplatit někdy směšně vysoké částky, aby mohlo zjistit, zda daný článek, ve kterém se pravděpodobně nachází podstatná informace pro jeho výzkum, vůbec tu informaci obsahuje – z abstraktu to totiž ne vždy lze poznat. A ne všechny články jsou dohledatelné v databázích placených univerzitami. Navíc částka, kterou ročně musí univerzita zaplatit za volný přístup k jednomu časopisu, se pohybuje od tisíce až po desetitisíce dolarů. Uvádím rozsah částky, o které nám referoval Nick Shockey zastupující organizaci SPARC (Scholarly Publishing and Academic Resources Coalition) ve Spojených Státech.
Zkusme se tedy zamyslet, jak by vypadal akademický svět, ve kterém bychom měli otevřený přístup k informacím a výzkumům a řekněme si, jak my sami k té ideji můžeme přispět. Co je třeba udělat? Můžeme se jako studenti vzájemně podporovat v uveřejňování a zpřístupňování našich prací ostatním studentům (nejen) v Čechách. To samé se může týkat i pedagogů a jedním z kroků k Open Access pak může být například prosté publikování v angličtině. V tuto chvíli je však třeba nejprve šířit tuto myšlenku dál mezi studenty, profesionály, národními organizacemi a asociacemi psychologů, k čemuž každý z nás může přispět.
Do diskuze nás tentokrát zajímá, jaký zaujímáte postoj k “otevřenému” publikování a volnému přístupu k již publikovanému. Budeme rádi za každý komentář, který má co říct k rozvoji Open Access u nás 🙂
Lucko, to je nesmírně zajímavé! Netušila jsem, že něco takového existuje, ale jsem plně pro, protože tak vysoké poplatky si studenti vážně nemůžou dovolit, zvláště pak naslepo, jak píšeš. Je síla, kolik peněz se v tom točí, vážně… Jediné negativum, které v takovém neomezeném systému vidím, je další podporování naší neúcty k informacím – existuje myšlenka, že když je dnes všechno tak snadno dohledatelné, studenti (nebo mladá generace obecně) už si tolik neváží informací, nemusí totiž vynaložit příliš velké úsilí k jejich nalezení. Nevěřím ale, že by to byl tak závažný problém, abychom si jím kazili naději na něco tak správného, jako jsou zdroje přístupné zadarmo. Sama bych byla ráda, kdyby moji práci mohl číst kdokoli na světě, pokud bych nějakou publikovala. Takže můj postoj je veskrze kladný.
PS: Nejsem spam bot – a nevím, co to je…
Ahoj Kačko,
máš pravdu, to negativum se taky může vyskytnout. Záleží však v jaké míře, když takové lidi porovnáš s těmi, kterým bezplatný přístup k článkům velmi pomůže 😉
Ale pokud se stane z publikování vědeckých výstupů bussiness, ve kterém se točí neuvěřitelné peníze, a jediným záměrem proč publikovat je jenom na tom co nejvíce vydělat, to mi nepřijde moc dobré…
Jinak zde je možnost připojit se ke studii, či průzkumu, která se zabývá tím, jaký přístup mají studenti v různých evropských zemích k vědecké literatuře. Jeho hlavním propagátorem je Ivan Flis, doktorand z univerzity v Utrechtu. Zde je odkaz na dotazník: http://tinyurl.com/laheoxc. Jeho vyplnění zabere tak 10 minut a bude cenným přínosem naše kolegy v zahraničí 🙂