Vážené příznivkyně a příznivci psychologie. Pokud se zajímáte o nová témata, která v psychologii nejsou dosud natolik probádaná, doporučujeme novou publikaci našich kolegů zabývající se Šikanou na pracovišti v České republice. Kniha zaujme nejen teoretickými poznatky, ale i výzkumem prováděném na více než 7000 respondentech.
Knihu je možné zakoupit v prodejně vydavatelství UP ve Zbrojnici, popřípadě přes eshop ZDE
O knize:
Kniha jako celek je rozdělena do dvou částí. První část, v rozsahu šesti kapitol, má za cíl čtenáři podat systematický přehled o problematice mobbingu s využitím klíčových, zejména zahraničních zdrojů a relevantních empirických studií. Jedná se o téma, které je na pomezí psychologie osobnosti, sociální psychologie, psychologie práce a řízení lidských zdrojů.
Práce bývá velice důležitým rozměrem v životě současného člověka. Zvyšování výkonnosti se týká nejen používání stále vyspělejších nástrojů, ale i lidí zapojených do pracovního procesu. Ve výsledku stoupá výkonnost, produktivita a zisk. Tento trend má však i odvrácenou stranu v podobě negativních projevů mezi zaměstnanci (mobbing) a vedením (bossing) na pracovišti.
Úvod teoretické části vymezuje záměr autorů, cíl publikace a naznačuje strukturu, která má sloužit snadnější orientaci.
První kapitola pojednává o historii ústředního pojmu mobbing/šikana na pracovišti. Jedná se o fenomén, který je v soudobé literatuře popisován různými definicemi či výrazy (např. pracovní trauma, obtěžování na pracovišti, urážlivé/emocionální zneužívání, šikana apod.). Jsou zde nastíněny základní souvislosti s vývojem tohoto termínu, který se zejména pojí s následujícími autory: Brodsky (1976), Olweus (1973) a později s jedním z nejvýznamnějších průkopníků výzkumu mobbingu Leymannem (1995a), který působil ve Švédsku. Byl to právě on, kdo použil označení mobbing pro popis obdobných případů nepřátelského chování na pracovišti. Zároveň toto označení a jeho koncept využíváme také v rámci teoretického ukotvení empirické části. Dále v kapitole poukazujeme na vývoj výzkumu mobbingu v posledních 20 letech. Mobbing se stal celosvětově velmi diskutovaným tématem. V současné době se k této problematice pojí řada nejednoznačných názorů. Z výzkumů věnovaných mobbingu vyplývá, že neexistuje pracovní oblast, kde by se tento jev nevyskytoval. Je však zřejmé, že jsou pracoviště či oblasti, kde se psychický teror vyskytuje častěji. Přesto je nutné přihlížet k rozdílné metodologii jednotlivých studií, a také kulturní proměnné jednotlivých států. Uváděné informace jsou rozděleny na zahraniční a tuzemské studie.
Druhá kapitola pojednává o hlavních aktérech mobbingu (mobber, oběť a přihlížející) včetně vymezení jejich typických sociodemografických vlastností (pohlaví, věk, pracovní pozice a sektor). Tyto poznatky dále dáváme do souvislostí s výsledky realizovaného výzkumu v České republice.
Po tomto téměř didaktickém vymezení následuje část textu, které není v odborné literatuře věnována velká pozornost. Jedná se o cíle, formy a fáze mobbingu. Mobbing jako víceúrovňový proces je mimořádně komplexní, dlouhodobý a gradující jev. Mobbing se jeví v různých formách, k jehož identifikaci a operacionalizaci se běžně používají dotazníkové metody, které v případě dotazníku negativních aktů NAQ-R umožňuje behaviorální a sebeposuzující měření. Závěrem kapitoly blíže čtenáři představujeme čtyři fáze mobbingu dle Leymanna (1995b) a alternativní teoretické rámce fází mobbingu. Jsme si vědomi, že vymezení cílů mobbingu vyžaduje pochopení četných předpokladů působících v pracovním procesu, přičemž mobbing se zpravidla jeví jako prostředek realizace subjektivních, skupinových a organizačních cílů. Proto jsme do této části zahrnuli témata jako vypuzení zaměstnance, uspokojení destruktivních sklonů a odměny a výhody.
Následuje čtvrtá kapitola pojednávající o příčinách a důsledcích mobbingu, které je potřeba uvádět v kontextu působení individuálních, skupinových, organizačních a společenských činitelů.
Otázky prevence mobbingu řeší pátá kapitola. V posledních letech stále více organizací věnuje náležitou pozornost preventivním opatřením v rámci boje proti mobbingu, nicméně upozorňujeme na absenci dostatečného počtu relevantních výzkumů problematiky organizační politiky a praxe proti agresivitě na pracovišti. V tomto kontextu je zřejmé, že volba jednotlivých preventivních opatření musí být smysluplná, logická a důsledně realizovaná. Avšak nutnou podmínkou účinné prevence je její podpora nejen ze strany vedení ale také řadových zaměstnanců ve smyslu nastolení a udržení optimálních profesních, mezilidských a motivačních předpokladů, které usnadní dosažení organizačních a individuálních cílů.
V závěrečné šesté kapitole teoretické části Mobbing v právu, konstatujeme, že Česká republika stále postrádá zákon na ochranu obětí mobbingu a zároveň, že se odborná veřejnost v ČR začala intenzivněji zabývat šikanou na pracovišti s dvacetiletým zpožděním v porovnání s jinými zeměmi. Cílem této části bylo podat přehled možných řešení mobbingu v rámci aktuálních právních předpisů.
Navazující empirická část monografie prezentuje problém, hypotézy a cíle výzkumu, metodologický design a také hlavní výsledky statistických souvislostí ve vztahu k mobbingu v České republice. Tato témata odrážejí doposud chybějící poznatky o prevalenci mobbingu ve veřejném, soukromém a neziskovém sektoru vzhledem k vybraným sociodemografickým ukazatelům u velkého souboru zaměstnanců. Tímto navazujeme na zahraniční srovnávací studie o přítomnosti mobbingu ve všech sektorech zaměstnaní, přestože se odhady prevalence tohoto negativního jevu liší (např. Lutgen-Sandvik et al., 2007; Tsuno et al., 2010; Eurofound 2015).
Našim dalším shodným výsledkem, v souladu se zahraničními studiemi, je potvrzení negativního vlivu, který působí dlouhodobý mobbing na psychický status oběti. Podobná empirická zjištění v dosavadních výzkumech mobbingu v České republice chyběla včetně náhledu na tuto problematiku vzhledem k pohlaví, věku, vzdělání, pracovní pozici a jiné sociodemografické ukazatele oběti. Právě tyto komponenty byly vymezeny při formulování základního cíle plánovaného výzkumu mobbingu v České republice.
Sedmá kapitola vymezuje výzkumný problém v kontextu deskriptivní a relační analýzy empirických výsledků. Součástí kapitoly je také stručný přehled konkrétních výzkumných cílů, úkolů a hypotéz. Následuje design výzkumu s důrazem na kvantitativní povahu výzkumu. Součástí kapitoly je stručný přehled výhod a nevýhod při elektronickém a papírovém sběru dat zejména v kontextu výzkumu mobbingu, což částečně kompenzuje kombinace obou postupů. Dále jsou uvedena kritéria volby parametrické statistiky, kritéria zpracování a analýzy dat.
Následuje kapitola, která blíže představuje použité dotazníkové metody. Vzhledem k základnímu cíli empirické studie byly zvoleny spolehlivé a validní dotazníky, které také poskytují srovnání zjištěných výsledků s obdobnými šetřeními u nás i v zahraničí. Pro měření mobbingu byl použit český překlad revidovaného dotazníku negativních aktů (NAQ-R), dále škála SUPSO pro měření psychické kondice a řady psychických vlastností a v neposlední řadě také anamnestický dotazník vlastní konstrukce.
Vzhledem ke skutečnosti, že se podařilo získat souhlas autorů pracovat s NAQ-R, se osmá kapitola věnuje jeho psychometrickým ukazatelům, konkrétně dosažené reliabilitě, validitě a faktorové skladby české verze této metody.
Následuje kapitola prezentující výsledky vzhledem k stanoveným statistickým kritériím pro interpretaci výzkumných zjištění. Základní soubor (N=7103) tvořili občané České republiky, ve věku 18 – 68 let, kteří v době sběru dat byli v zaměstnaneckém poměru, podnikali, či uvedli jinou alternativu aktuálního sociálního postavení a zároveň nebyli nezaměstnaní či na mateřské/rodičovské dovolené více než 6 měsíců. V tomto pohledu se jednalo o homogenní soubor zaměstnaných respondentů.
Deskriptivní analýza v desáté kapitole prioritně řeší problém empirického odhadu prevalence mobbingu v České republice prostřednictvím dotazníku NAQ-R. Součástí prezentovaného odhadu prevalence mobbingu tvoří strukturovaná zjištění výskytu mobbingu vzhledem k pohlaví a pracovního sektoru zaměstnancých včetně územního uspořádání ČR. Tyto poznatky jsou navíc obohacené třemi způsoby a dvěma kritérií měření mobbingu. Následuje analýza dílčích forem šikany na pracovišti optikou pohlaví a typu organizace pracujících. Výchozím problémem bylo odpovědět na otázku, zda je mobbing heterogenní fenomén, nebo se jedná o specifický projev měnící se vzhledem k pohlaví nebo pracovnímu sektoru mobbovaných? Dále ověřujeme na tuzemském souboru zaměstnanců platnost zahraničních zjištění o zvýšení úzkosti a deprese a souběžném poklesu pocitu subjektivní pohody a celkové psychické kondice při dlouhodobém mobbingu. Prostřednictvím dotazníku SUPSO, který relevantně zachycuje vybrané komponenty psychického stavu, bylo potvrzeno uvedené očekávání. Signifikanci naměřených souvislostí jsme navíc doplnili o další interpretační rozměr, tzv. věcný význam účinku ve smyslu praktického dopadu mobbingu jako nezávislé proměnné na vybrané stavy psychiky (závislé proměnnou).
Závěrečná jedenáctá kapitola prezentuje výsledky měření dvou rovin mobbingu: behaviorálních projevů negativního jednání a subjektivního vnímání sebe sama jako oběti mobbingu. V tomto kontextu zavádíme kombinované měření mobbingu, který jemněji rozlišuje jádro mobbovaných zaměstnanců a tímto redukuje empirické podhodnocení či nadhodnocení odhadu výskytu mobbingu v České republice.
